19.11.2016 Petr Klempa

FotoŠkoda Fest, lidi a jiný věci

Minulý týden pro mě byl jeden z nejhorších a nejlepších zároveň. Takže vlastně to nejlepší co bych si mohl přát. Měl jsem strávit sedm dní v Praze. A měl jsem je trávit především v prostředí FotoŠkody, kde se konal velký fotografický festival, plný workshopů, besed a hlavně lidí. Ve skutečnosti to nebylo jen na sedm dní, zdržel jsem se v Praze o něco dýl a rozhodně to nebylo jen o Festu.

Na Festivalu jsem měl zastupovat společně s kolegou, Tomášem Vlasákem, Fujifilm. A celý to bylo postavený tak, že jsme tam měli být vždy na odpoledne. Tím pádem jsem měl dopoledne vždycky volný. A jako obvykle, vždycky když jedu Prahu, tak dávám vědět lidem z Business Animals kdy mám volnou kapacitu. A v tu chvíli se toho všeho chopí Pavla Lokajová, která nikdy nezahálí a využívá veškerý můj volný čas na maximum. Takže jsem měl už od příjezdu do Prahy několik focení pro BA a sotva jsem skončil, hned jsem letěl na Škodu převzít techniku a připravit se na nával lidí.

Každopádně ačkoliv bylo toho focení pro BA zatím nejvíc co jsme kdy měli, pořád mi ještě zbýval nějaký volný čas a tak jsem se rozhodl vyhlásit TFP focení na nějaký streetový portrét. Měl jsem domluvený dvě modelky, ale pak do toho něco skočilo a jednu jsem musel odvolat. A pak to odvolala ta zbývající, protože onemocněla. Ale popravdě? Vlastně se mi to hodilo, protože jsem si už tak v půlce týdne potřeboval trochu dáchnout.

Fakt to bylo daleko

Na Škodě jsem končil v sedm a vzhledem k tomu, že jsem v Praze zase nějakou dobu nebyl, chtělo se se mnou vidět pár lidí. Takže jsem měl vlastně na každý večer, vyjma jednoho speciálního, nějakou společnost. Málo spánku a celý dny na nohách mi prostě dávaly trochu zabrat.
Bydlel jsem nepříliš plánovaně u kamarádky a její spolubydlící, který se o mě staraly jak dvě maminečky. Bylo to sice až na Černým mostě, ale vzhledem k tomu jak jsem si poslední dobou oblíbil metro, tak mi to vlastně vůbec nevadilo. Brzo bych mohl začít tisknout kalendář 2017 s tématikou Pražskýho metra. Já nevím, prostě mě to hrozně bere a nemůžu si pomoct, takže jsem zase vlezl někam, kam jsem neměl. Tentokrát jsem se předtím ale rozhlídl, jestli nejsou kolem nějací pánové od Policie.

dscf0813

Tomáš Felcman – EXPit thru lens

Na festu se objevila spousta lidí a jsem moc rád, že několik jich přišlo i díky mně. A jsem dost nadšenej hlavně z jednoho z nich. Už docela dlouho totiž sleduju jednoho českýho larpovýho fotografa. Dělá úplně úžasný reportážní fotky z larpů různých druhů. Není to totiž reportáž, jak by si většina z vás dokázala představit. Nedělá report, spíš vypráví příběh. Tomáš je totiž opravdovej vypravěč. Vystupuje pod značkou EXPit thru lens a vážně to umí. A o to víc mě potěšilo, že se mi sám od sebe před nějakou dobou ozval se zájmem o to dovědět se čím fotím. Padaly věty typu „boze ja tak zeru tvoje landscapy 😀 tos fotil cim“, „Coze to mas za sklo na tom? To fakt zeru ty barvy“ a další. A tak jsem mu to všechno řekl, odvykládal a hlavně ho pozval na Festival. No a jak to dopadlo? Osahal si to a vypadá to na vážnou známost!

Tak či onak, určitě se podívejte co Tomáš tvoří, protože to vážně stojí za to. Poklona.

Kdo váhal a nakonec nepřišel může utřít slzu – měl totiž jedinečnou příležitost se potkat se zajímavýma lidma snad všech různých výrobců nejen fotografický techniky, kterou si tam lidi mohli osahat a vyzkoušet. Fujifilm techniku jste si dokonce mohli půjčit na workshopy a nebo jen tak do města na vyzkoušení.

Mimo jiný byl ale Festival hlavně o setkání se známými fotografy a umělci na jejich besedách a workshopech. Namátkou třeba zmíním Michala Krause, který se věnuje focení zvěře a věnoval svůj prostor užitečným radám a tipům o tom, jak co nejideálněji naplánovat výpravu na různý místa po světě.

dscf1027

 

Opřu se taky o Davida Gaberleho, kterýho měli možnost účastníci vidět v akci na jeho workshopu. Dělá street a procestoval už kousek světa. (díky za propůjčení fotky z Davidova workshopu Romaně)

15000255_1329707123706079_3230081926177249843_o

 

A ještě zmíním Terezu Linhartovou, která mě na svý besedě zaujala tím, že nemluvila jen o tom „nudným“ focení, ale přednesla taky něco o tom jak to chodí v podnikání a jak to dělá ona. (je to ta vlevo dole, ne ta co fotí – to je Romana)

dscf0741

Jelen – R. M. Jokelová

Romana (R. M. Jokelová) je taky zajímavá osoba. Krom toho, že mě polila vínem, tak taky dělá zajímavý fotky a vlastně dokonce se stejným zaměřením jako já. Dělá reportáž a portréty. Je trochu trhlá a to mi vlastně docela vyhovuje.

Nedávno přivezla z Rumunska parádní fotky. A třeba tahle fotka z koncertu Jelenů? To je maso.

Festival každopádně utekl jako voda a jak jsem psal už nahoře, málo spánku a celý dny na nohách mi daly zabrat natolik, až jsem trochu onemocněl. Takže první volný den v Praze, pondělí a zároveň den mých narozenin jsem z velký části strávil sám v kanclu, odpočíváním a usrkáváním čaje. Druhý den jsem se trochu postavil na nohy, ještě s teplotou nafotil Summit Týdne podnikání, stavil se na Fuji a k večeru jsem už seděl ve vlaku směr Olomouc.

dscf0638

Tagged:

Comment (1)

  1. Wery najs bjutifl… Když jsem tedy trhlá :), ale jinak děkuji za zmínku. Taky mi docela vyhovuješ, když se snažíš být alespoň trochu milý :D.

Comments are closed.