9.1.2017 Petr Klempa

Do Itálie na otočku

Koncem roku jsem měl letět do Itálie. Znáte to – někde vidíte fakt směšně levný letenky a tak je koupíte, aniž byste přemýšleli k čemu vám pak budou a co v cílový destinaci vlastně budete dělat. Tak přesně tohle byl můj případ.

dscf3257

Někdy v listopadu (možná už v říjnu?) se prostě koupily letenky do Itálie, do Bergama. Tou dobou jsem akorát věděl, že je to někde na severu Itálie. A tak jsem si říkal – týjo, bylo by boží se dostat na Dolomity.
Jenže to byl strašně bláhovej nápad. Vůbec by se to nedalo stíhat. Takže jsem si to najednou maloval jako takovej chillout a nicnedělání. Koukat se kolem a nasávat zas trochu jinou kulturu a vypnout od toho všeho kolem tady.

Když se termín odletu začínal blížit, tak jsem se začínal díval po mapách a různě na netu co je v okolí zajímavýho a co by se tam dalo navštívit. Idea o chilloutu mě začínala opouštět.

Cílová destinace mýho letu měla být v Bergamu, v oblasti provincie Lombardie. Ale tam jsem zůstávat nechtěl. Asi 40 kilometrů od Bergama leží Milán. Což je fakt zajímavý a nejspíš bych to tam chtěl jednou prošlápnout, ale chtěl jsem přírodu a ideálně aspoň nějaký kopce, skály a hory. Aspoň trošku. A kdyby se do toho přímíchala i nějaká vodní plocha, tak by to bylo taky fajn. Hlavně daleko od lidí.

dscf2836-2

Nakonec se z toho vyvrbilo Lecco. Celkem malý městečko obklopený velkýma skálama (nevím zda se to dá nazvat přímo horama) s takovým nudlovitým jezerem, kolem kterýho se rozkládá.

Ubytování vyřešilo Airbnb. Nocleh byl na skvělým místě nedaleko všeho. Tak nějak uprostřed Lecca – u Leily. Leila byla vážně úžasná hostitelka, původem asi úplně ne Italka, ale její útočiště bylo vážně krásný a čistý. A její slova „This is your home for one day“ jsem si zamiloval. Prostě paráda.

Takže se prostě letělo. Let jsem si užil asi jako vždycky. Miluju, když to pilot „ohulí“ a zařeže mě to do sedačky.
Do Bergama jsem dorazil někdy v jednu ráno. V plánu bylo se prospat na letišti a vyrazit na rush do města. Zapíchl jsem to pod okýnkem „Lost and found“, ale moc jsem se ale neprospal. Vzbudil mě letištní personál, stejně jako desítky ostatních nocležníků, někdy okolo druhý, nebo třetí. Už nevím. Pak jsem se ještě chvíli probouzel v leže na lavici a nakonec šel naplnit Camel a vyrazil do města.

Musím říct, že noční Bergamo na mě udělalo dojem. Už od prvních pár metrů v městský části na mě všechno začalo působit tak nějak … Italsky. A když jsem se pak vyšplhal do historický části města, tak jsem už vážně čučel. Bylo to těsně po Vánocích, vlastně v době mezi Vánocema a Silvestrem, takže všechno bylo rozsvícený Vánočníma světýlkama a všechno bylo pěkně nazdobený. A co víc? Ve tři ráno ve městě není ani noha, takže to vážně stálo za to.

dscf8950

Tady je ten lovec dokonce na fotce

Co mě překvapilo bylo to, kolik ranních ptáčat jsem v Bergamu potkal. Lidi jsou tam vážně dost cílevědomí. Vstát ve čtyři ráno a jít běhat? Potkal jsem snad dvacet takovejch.
A dokonce jednoho, kterej si dělal maraton mezi kašnama, kde vybíral drobáky. Fakt – nekecám.
Ke kašně přiběhl ve čtyři ráno úplně normálně oblečenej týpek (ne jak všichni ostatní, v termo trikách s elasťákama) a začal se před ní svlíkat. Tak se zastavím a civím na něj, co dělá. Usměje se na mě, řekne něco jako „Tut dela frut“ a ponoří se do kašny. „Tak jo..“ – řekl jsem si a šel dál náměstím. Při cestě zpátky se už oblíkal a pak v ulici mě předběhl už oblečenej, nejspíš na cestě za dalším checkpointem.

No ale abych dokončil to vyprávění o krásným Bergamu – fakt tak hezký a romantický místo jsem snad ještě neviděl. Ty úzký uličky s těma světýlkama, vau. Chvíli jsem si připadal jako ženská. Až tak unešenej jsem z toho byl.

Pak začalo svítat a blížil se odjezd z města. Takže směr nádraží, najít správnej vlak a hurá do Lecca.
Původně jsem chtěl v Leccu jen zahodit přebytečný věci a pokračovat dál, ale byl jsem tak strašně unavenej, že když jsem to u Leily viděl, tak jsem to prostě zapíchl v tý krásný posteli a hodil ucho tak na dvě, až tři hoďky.
Později jsem si to samozřejmě vyčítal, protože jsem se díky tomu nestihl dostat na samotnej vršek nedaleký „hory“.
Počasí ale přálo, bylo fakt krásně a i tak to brouzdání kolem Lecca v kopcích bylo fajn. A těch 17 stupňů co tam bylo? Paráda. Obzvlášť teď na to rád vzpomínám, když je venku -17.

Cestou zpátky k Leile (a to už byla zase noc) jsme narazili na otevřenou pizzerii. Takže nebylo co řešit – pizza na večer k posteli? Oh oh.
No ale o co jde. Krom pizzy, která byla docela dobrá, jsem v tamním podniku poznal Itala, kterej uměl pár slov česky.
Když jsem si totiž objednal pizzu, sedl jsem na židli a napil se z Camelu. A ten si toho všiml a ptal se, co to je? Že když to viděl, tak si říká, co to sakra dělám? Takže jsem mu vysvětlil o co jde a jak to funguje a on že jo, že je to fakt hustý. A pak došlo na to odkud že to jsem a já říkám, že z Český Republiky. A on na to, že má známýho tady od nás a že ho naučil pár slov česky.
Na chvíli se zamyšleně odmlčel a když si vzpomněl, tak spustil: „Do piče kokot!“
Well, tohle jsem nečekal. Společně jsme se zasmáli a pak mu bylo vysvětleno, že je to jedna z nejsprostějších frází a šlo se dál.
Kdybychom raději cizince učili něco o kytičkách a sluníčku. No co už.

Každopádně vejlet to byl dobrej. Sice jsem si vůbec neodpočal a naopak se tam spíš hrozně zničil, ale bylo to fajn. Ponaučení pro příště? Udělat to na delší dobu, nebo zmenšit ToDo list co všechno stihnout.

dscf2814

dscf2819

dscf2836

dscf2840

dscf2848

dscf2869

dscf2872

dscf2902

 

dscf2916

dscf2923

dscf2932

dscf2934

dscf2935

dscf2942

dscf2946

dscf2953

dscf2961

dscf2966

dscf2969

dscf2973

dscf2980

dscf2981

dscf2982

dscf2986

dscf2988

dscf2999

dscf3054

dscf3098

dscf3102

dscf3109

dscf3115

dscf3127

dscf3145

dscf3158

dscf3213

dscf3218

dscf3245

dscf3264

dscf3281

dscf3299

Tagged:

KONTAKT

Zajímá vás ceník, nebo máte zájem o jinou spolupráci? Tak se nebojte napsat!