19.2.2017 Petr Klempa

Arménie – první útěk z Evropy do Asie

DSCF4636_stitch

Když se řekne Arménie, co si vybavíte? Já si vybavím skvělou kuchyni, zákon silnějšího na silnicích a život bohatých versus život chudých. Moje cesta do Arménie byla jednoznačně zajímavá. Naprosto žeru cizí kouty světa, který jsou tolik odlišný od toho našeho. Jiný lidi, jiná kultura, jinej kraj, jinej svět.

V Arménii jsem měl plnit úlohu reportážního fotografa pro Česko-Arménsko-Slovenskou obchodní komoru a do toho se ještě mělo vejít focení pro cestovku. Takže jsem se dostal jak na zajímavý místa, tak do zajímavý společnosti. Pět dní a dvě hodiny časovýho posunu.

DSCF2999DSCF2994DSCF3020

Odlítal jsem z Vídně v noci a ještě před ránem jsem vystoupil na Yerevanským letišti. Hned na začátku se mi stal, pro mě snad snadno předvídatelnej, fail. Při průchodu bezpečnostníma bránama na Yerevanským letišti to začalo překvapivě divoce houkat. Přiběhli za mnou sekuriťáci a to bylo poprvý, co jsem slyšel Arména. Mluvil rusky a znělo to jako z nějakýho špatnýho filmu o mafiánech. Navíc to znělo nějak takhle: „On radioaktivny – on radioaktivny!“
Well, pravděpodobně jsem teda byl radioaktivní, ale vůbec mi nedocházelo co to má sakra znamenat. Ptal se mě, zda jsem nebyl na nějakým vyšetření, což je standardní postup, ale já sakra na žádným vyšetření v nedávný době nebyl. Nějakou dobu jsme se dohadovali a pak mi to konečně docvaklo. Vezl jsem si s sebou radioaktivní objektiv. No bóže.
Všechno se vyřešilo, už nebyli tak vyplašení a objektiv mi vzali. A chvíli to vypadalo, že si ho tam po dobu mý návštěvy nechaj. Fňuk. Nakonec se podařilo s nima domluvit, naměřili si míru radioaktivity ve skle, oskenovali si pas a já mohl pokračovat.
Následovala adrenalinová honička našich taxikářů v prázdnejch, ale mokrejch ulicích Yerevanu na cestě do prvního hotelu. Měli jsme totiž dost zavazadel a tak jeden vezl nás, druhej bagáž. A tak trochu se předháněli v tom, jestli je silnější starší Mercedes a nebo Lexus se zataženou ručkou. Měl jsem nutkání to závodníkovi Lexusu říct, ale Arménsky neumím. A ani nevím jak to říct rusky. Mohl jsem to říct anglicky, ale jsem neměl koule na to ho vyrušit. Vypadal jak mafián.

DSCF3060

Druhej den ráno jsem zjistil, že vlastně všichni Arméni vypadají jako mafiáni. Následoval den strávenej na Armenia EXPO a večer oficiální přivítání v zemi vážně… a to jako fakt hustou večeří. Ten večer jsem pochopil, že v Arménii asi chci jen jíst.
Arménská kuchyně je jednoduše něco dokonalýho. A není to jen o tom jak je pestrá, jemně kořeněná, nebo že snad mají něco co my ne. To mají, o tom žádná. Ale v první řadě jde o kvalitu. Člověk si řekne – jó, mám domácí rajčata ze zahrady. Jenže rajčata u nás a v Arménii, je sto a jedna. Takže ovoce a zelenina – výborný.
A vzhledem k tomu, že celá jejich kuchyně je založená na zelenině a já jsem jeden velkej zeleninožrout, tak jsem si to náležitě užíval.
Taky jsem ochutnal Jesetera, kterýho zabili a připravili během dvaceti minut, ale já na ty ryby nikdy nijak extra nebyl. Na druhou stranu hovězí? To teda bylo taky něco. Hanba mi, ale když sedím u stolu s ministrem, kterej říká ať ochutnám, tak asi teda ochutnám.
Celkově se mi jejich kuchyně opravdu líbila a společně s tím i stravovací návyky. Snídani mají vydatnou a pestrou. Oběd spíš jen jako svačinu a pak opravdu velkou večeři. Obvykle večeře zabere až čtyři hodiny a jak je zvykem, neustále se připíjí. Vodkou.
V průběhu dalších dní jsem pochopil, že Arméni jsou fakt přívětiví a vstřícní lidé. A strašně mě zaujal jejich životní styl. Alespoň některých. Jakoby se zdálo, že Arméni jsou celej den tak trochu vážní, ale jakmile skončí s prací, najednou jsou naladění úplně jinak. Jsou uvolněnější a chtějí se bavit. Ve společnosti respektují starší a třeba u stolu mladší nemůže udělat přípitek bez souhlasu toho nejstaršího u stolu, kterej celou večeři tak nějak „moderuje“.

DSCF3066DSCF3142DSCF3113

Co mě ale zezačátku trochu vyděsilo, byla veřejná doprava. Zpravidla ideálně čtyřproudý silnice v každým směru jakoby měly neviditelný pruhy. Čtyřproudá silnice tam totiž znamená, že vedle sebe můžou jet dvě, maximálně tři auta. Pruhy jsou ignorovaný, každej si jezdí jak chce a dokonce se nepoužívají ani bezpečnostní pásy. Platí tam prostě takový to pravidlo silnějšího. Ten, kdo má větší a silnější auto má obvykle přednost. Ostatně já bych se s žigulem asi taky nikam moc nehrnul. Zajímavý ale je, že jim to opravdu funguje. Co je ale horší je to, když za volat sedne cizinec, kterej na tohle není zvyklej. Cizinci tam způsobují nejvíc dopravních nehod. A chápu to.
Btw: nejobvyklejší tři auta Arménie. 1. jakejkoliv drahej a nabouchanej mercedes, 2. vyšperkovaná Lada Niva, 3. starej žigul.

DSCF3416

Když jsme vyrazili pryč z Yerevanu, zjistil jsem, že ne všude je to tak hezký a moderní. Vlastně hned za „humnama“ je vidět propastnej rozdíl mezi chudejma a bohatejma. Vesnice jsou opravdu vesnice. Zatím co v Yerevanu si děcka hrají s iPhonama, na venkově si hrají s klackama. Krajina je tam ale nádherná. Mám rád horko. A Arménie je vlastně jedna velká vyprahlá planina.

Dalším cílem bylo Arménské moře. Ale Arménie přece moře nemá, ne? Nemá, ale Sevan, ležící v 1900 m n. m., je největší horský jezero na Kavkaze. Má rozlohu přes 1200 km² a právě jemu Arméni říkají Arménské moře. Je fakt tak rozlehlý, že je vidět i horizont, jakej můžete opravdu vidět jen u moře.

Mimo jiný jsem navštívil i kláštěr Geghard, kterej je součástí skály, ze který ji Arméni kutali. A následuje ještě Garni. Garni je starej římskej chrám. A jo, kupodivu stojí v Arménii. Nebylo by tak ale nebýt sestry krále Trdata III., který se natolik líbil, že krále přesvědčila o tom, aby jej zachoval. S příchodem křesťanství ve třetím století totiž byly všechny pohanský chrámy ničeny. Ale Garni zůstal.
A křesťanství? Těžko bych mohl zapomenout na horu Ararat (možná znáte alkohol se stejným pojmenováním – jo, pochází z Arménie). Největší hora Arménie, Ararat, je přes 5000 m vysoká a podle pověsti je právě Ararat horou, na který přistál Noe se svojí archou po velký potopě. Hora je národním symbolem a společně s onou archou je dokonce zobrazená ve státním znaku Arménie. A musím říct, že je na ni fakt skvělej pohled.

Arménie byla jednoduše skvělá a těším se, až se tam zase někdy vrátím.

DSCF3423DSCF3430DSCF3896DSCF3882DSCF3399DSCF3433DSCF3687DSCF3459DSCF3469DSCF3442DSCF3713 DSCF3887DSCF3892DSCF3874DSCF3871DSCF4296DSCF3988 DSCF3953 DSCF3913 DSCF3910 DSCF3909 DSCF3897DSCF4356 DSCF4344DSCF4337DSCF4332 DSCF4331 DSCF4305DSCF4628 DSCF4572 DSCF4571DSCF4581 DSCF4570 DSCF4562DSCF4544DSCF4554DSCF4537 DSCF4531 DSCF4527DSCF4381 DSCF4380DSCF4470_stitchDSCF4368DSCF4373DSCF4359DSCF4388_stitchDSCF4358DSCF4594 DSCF5200 DSCF5183DSCF5180 DSCF5076 DSCF4934_stitch DSCF4714_stitchDSCF4748_stitchDSCF4625 DSCF4606 DSCF4596DSCF4631DSCF5214DSCF5266

Tagged:

KONTAKT

Zajímá vás ceník, nebo máte zájem o jinou spolupráci? Tak se nebojte napsat!